-novinky 2007-
•leden-březen•
28.1.2007 NOVÝ BALÓNEK
Už dlouho přemýšlím o tom, že Ejmince koupím balónek a pískací hračku. Starý 
kopací balón, se kterým si tak ráda hrála, prokousla a je z něj placka. A proto když jsem dneka ve zverimexu u Svobody viděla oranžový pískací balónek, neodolala jsem. Balónek má kulaté ostny, keteré jí nijak nevadí ani nebodají do tlamy. Proto si myslím, že by mohl vydržet o trochu déle, než všechny hračky které už Ejmi rozkousala. Balónek má průměr 11 cm a stál 100Kč.
Když jsem ho Ejmi dala, nejdřív nevědělo co to je, ale když jsem jí předevedla, že píská, začala kolem něj skákat a běhat s balónkem v puse po celé zahradě, za ohromného pískotu. A proto jsem usoudila, že to byl opravdu dobrý kup. :)
KONTROLA U VETERINÁŘE-18.1.07-9měsíců 23 dní
Dneska jsme se já a mamka vypravily na třičtvrtě roční prohlídku k našemu veterináři. Jely jsme autem, ve kterém je Ejmi už hodná, jen občas zakňučí. Do čekárny se Ejmi moc nechtělo, protože se tam smeká podlaha a Ejmi už docela bezpečně pozná, kde jsme a co se bude dít. Byl už večer, a proto už v čekárně nikdo nebyl a my jsme mohly hned do ordinace. Pan doktor Ejmi prohlídl, ale nenašel žádnou nemoc. Neřekl ani že je tlustá ani hubená, což nás nejvíc potěšilo. Navíc řekl, že je to opravdu krásná fenka. Zeptal se nás, jak se má a jestli ji něco trápí. Celá kontrola proběhla rychle,
protože Ejminka je v pořádku. Doktor zkontroloval očkování a dal nám prášky na odčervení. Ještě jsme koupily další pytel granulí.
Eukanuba
Pupy JuniorLarge-18 Kg
Cestu domů jsme já a Ejmi pojali jako procházku. Vzaly jsme to přes město, aby si trošku zvykla na víc lidí a pachů.
NEOBVYKLÝ CVIČÁK-21.1.07
Dnešní cvičák kde jinde než v Opočně byl už podle názvu velmi neobvyklý. Protože na cvičíčí ploše zbyly překážky Agility od soboty, celý výcvik byl pozměněn a my jsme si mohly vyzkoušet překážky typu: tunel, houpačka, skok skrz pneumatiku nebo kovový tunýlek s látkovým zakončením. Po počátečních potížích Ejmi všechny překážky překonala, takže jsme na sebe byly náležitě pyšné. Ejminku i mě to ohromně bavilo. Na konci se ještě proběhla s ostatními psy, takže domů jsme, jak já tak Ejmi, přijely absolutně unavené, ale spokojené.
KONEČNĚ POŘÁDNÁ ZIMA-25.1.07
Dneska jsme se peobudily do krásného zasněženého rána a pořádné zimy. Proto jsme rychle spěchala za Ejmi, abych mohla vše vyfotit a abysme si s Ejmi užily sníh. Když jsem otevřela Ejminu voliéru, vyletěla z ní jako šipka a začala se ládovat čersvě napadaným sněhem a poskakovat v něm. Pak jsme šly, jako každé ráno, na sad kde jsem Ejmi házela aporty. Místo balónku jsem ale použila sněhové koule. Ejmi byla hodně překvapená, že nemůže ve sněhu najít a zároveň přinést to, co jí házím. Když jsem se vrátila ze školy, hned jsem vzala Ejmi na procházku, aby jsme si sníh užily než zase roztaje! Na prochajdu jsme se vydlay do lesa Chlumu, nad naší vesnici. V lese bylo nádherně. Ejmi tahala klacky a běhala v příkopech plných sněhu, kterého ještě za odpoledne přibylo. Procházka byla skvělá a tak doufáme, že tenhle sníh vydrží déle než ten první. :)
Dneska jsem si také všimla, že balónku který jsem s velkou slávou koupila a do kterého se Ejmi zamilovala, už chybí 2 bodliny, takže nepíská. Vydržel nám přesně 9 dní. :( Teď už nenaplňuje funkci pískacího balónku, ale jen balónku.
SEZNÁMENÍ S APOLENKOU-27.1.07
Na dnešní procházce na trojici jsme potklay úplně první fenku labradora. Byla to černá labradorka Apolena(Apolenka). Fenky se očuchaly a já jsem se dala do řeči s jejími páníčky. Potom jsme obě holky pustili, aby se proběhly a to také udělaly. Běhaly po okolních polých a loukách jako šílené. Od páníčků jsem se dozvěděla, že Apolence jsou 2 roky a kousek a že s ní bydlí v Českém Meziříčí, které je od nás jen kousek. Říkali, že také občas chodí na cvičák do Opočna. Pak jsme je s Ejmi doprovodily k autu a pozvali na návštěvu, až pojedou někdy okolo. Ejmi si s Apolenkou krásně vyhrála a vyběhala, takže jsem měla trochu strach, jak zvládne procházku naplánovanou na odpoledne.
PROCHÁZKA V ZÁMECKÉM PARKU V OPOČNĚ-27.1.2007-10 měsíců
Na procházku do zámeckého parku v Opočně jsme se vypravily já, Ejmi a naše kamarádka Vendy. Do Opočna jsme dojely autem a pak vešly do parku. Nejdříve jsme obešly všechny rybníky. Ejmi byla chvilkami na vodítku a chvilkami na volno. Na volno když s Vendy blbnuly ve sněhu s klackem a na vodítku když šel oklolo nějaký pes nebo když jsme šly okolo rybníka, kde plavaly kačeny. Po obkroužení rybníků jsme se vydlay nahoru po srázu kolem plotu obory. Došly jsme zase zpátky k rybníkům a odtud už jsme se chystaly domů. Pak mě ale napadlo, že když jsme v Opočně, mohly bysme Ejmince ukázat cvičák, který je od zámku jen kousek. Na cvičáku jsme bláznily s Ejmi a Vendulce jsme ukázaly chůzy přes kladinu a skákání. Celá procházka byla skvělá. Všechny jsme byly unavené a vyfoukané větrem. V Opočně jsme byly 2 a půl hodiny.
POPRVÉ NA BĚŽKÁCH S EJMI-28.1.07-10 měsíců 2 dny
Bohužel začíná zase tát, a tak jsme se rozhodli využít zatím zbylého sněhu ke krátké projížďce na běžkách kolem vesnice. Ejmi jsme vzali smaozřejmě ssebou a místo obojku jsme využili kšír. Nejdříve se docela divila, na jakých legračních dřívkách to stojíme a hopsala kolem nás, ale po chvíli jí začalo zajímat spíš okolí. Krásně za námi běhala a poslouchala i na přivolání. Nejhorší okamžiky ale nastaly, když bylo potřeba vzít ji chvilku na vodítko. Moc se jí nelíbilo jít vedle mě a tak jsem každou chvilku vybočovala ze stopi kvůli jejímu čuchání. To ale netrvalo dlouho, protože za chvíli jsme byli naštěstí zase na loukách a mohla jsem ji zase pustit na volno. Naše běžkaření trvalo asi hodinu a domů jsme dorazili provětraní větrem, s červenými tvářemi, ale v pořádku. Myslím, že se to Ejmi docela líbilo.
A JE ZASE PO SNĚHU-29.1.07
Ještě že jsme jeli v neděli na běžky a sníh si pořádně užili. Dneska začíná tát, a to pořádně. Je mokro a prší. Fůůůůj. Ten sníh nám moc dlouho nevidržel!
30.1.07- Dneska už není po sněhu ani památky. Můžeme zase čekat až začne mrznot a znovu sněžit. :(
2.2.07- Dneska bylo takové teplo, že jsem Ejmi po dlouhé době pustila do potoka a pak jsme ještě jely na kolo. Byla tak šťastná, že mohla do vody, že mi ze začátku ani nevěřila a skákala kolem mě jak na trampolíně. Pak tam ale vlítla a krááásně si zaplavala.
NÁVŠTĚVA U APOLENKY-3.2.2007-10 měsíců
Přijaly jsme pozvání Novozámských, jet se podívat za Apolenkou a seznámit se s jejich dětmi ku příležitosti jejich narozenin. Mají tři děti: Ester(15), Adam(17) a Dominik(12). Měly jsme přijet v jednu hodinu.
Do Českého Meziříčí, kde bydlí, nás vezl taťka. Dostali jsme přesné instrukce na cestu, a tak jsme to celkem bez problémů našli. Když jsme přijeli, Apolenka byla zavřená a pan Novozámský byl venku. Přivítal nás a pustil Api. Té se ze začátku nelíbil vetřelec na dvoře, ale po chvíli se uklidnila a začali se s Ejmi honit a skákat kolem sebe. Pak jsem se šla do domu seznámit s dětmi a holky jsme nechali venku blbnout na zahradě. Pak jsme šli všichni ven. Eminka se všem líbila. Rozhodli jsme se vzít je na procházku. Jelikož zdejší okolí neznám, nechala jsem se vést. Došli jsme na volné prostranství, kde bylo jen pole, louka a polní cesta. Na loukách byly velké kaluže vody, ve kterých se holky pěkně vylítaly a vyválely, takže vypadaly jako čuníci. My jsme si cestou povídali. Zjistila jsem, že se do Meřiče přistěhovali asi před 7 lety z Hradce Králové, kam ale pořád chodí do školy. Po návratu k domu jsme holky ještě vylítali na zahradě a pak je tam nechali a šli dovnitř. Tam už to probíhalo jako na každé narozeninové oslavě. Občas jsem se šla podívat ven, jestli tam Ejmi ještě pořád je. Většinou někde ležely, protože je Procházka pěkně zmohla. Na Ejmi bylo vidět, že se jí tam líbí a že je s Apolenkou ráda. Pak už ale byly najednou 4 hodiny a my musely domů. Taťka zase přijel, my jsme se rozloučily a jely jsme. Ejmi byla celá hrooozně špinavá od bahna, unavená, ale spokojená. J Celý výlet stál za to a doufáme, že se ještě někdy potkáme.
NAŠE ZATÍM NEJHORŠÍ PROCHÁZKA-11.2.07
Dneska jsme se já, táta a Ejmi vydali na procházku do lesa, podívat se jakou spošť napáchal nedávný orkán. Procházka probýhala jako vždycky. Šli jsme přes louku směrem k lesu, kde jsme se napojili na lesní cestu. Pak jsme se ale odpojili do lesa, což jsme neměli dělat. Ejmi les miluje, a proto začala kolem nás pobíhat a chvílemi jsme ji ani neviděli. To jsme ji vždycky zavolala, aby se neztratila. Pak ale najednou odběhla a nepřišla ani na ně¨kolikáté zavolání. Cinkání známek jsme taky neslyšeli, a tak jsme se rozhodli napojit se na cestu. Začala jsem být docela zoufalá a nevěděla jsem, co mám dělat, protože Ejmi stále nikde nebyla slyšet. Taťka navrhl, aby jsme šli každý na jednu stranu. Já jsem šla k vodojemu a taťka jakoby zpátky, než jsme přišli. Pomalu jsme začala ztrácet naději, protože jsem si nebyla jistá, že by se Ejmi dokázala vrátit domů. Celou cestu jsem pořád dokola volala Ejmi jménem, nebo jsem zkoušela křičet, že jdeme domů. Když jsem došla k vodojemu, otočila jsem se a šla zase zpátky. Doufala jsem, že až výjdu na rovinu, tak uvidím taťku i s Ejmi. Pak jsem vyšla, viděla jsem tátu, ale Ejmi nikde. Pak se ale táta zastavil a koukal směrem do lesa. Myslela jsem si, že ji vidí, ale pak se znovu rozešel. Pak se zase zastavil a ..........z lesa vyběhla Ejmi. Děsně se mi ulevilo, že se jí nic nestalo a že se vrátila. Zavolala jsem na ni, ale moc se jí ke mně nechtělo. Pak se ale rozeběhla, trochu mě přivítala, ale hned sebou mrskla do kaluže vedle nás. Takhle rychle snad ještě nikdy nedýchala. Byla vyděšená asi tak jako já. Protože byla opravdu mrtvá, rozhodli jsme se jít ke studánce v lese, o které jsme věděli. Tam se Ejmi napila, já jsem si ji už rači vzala na vodítko a šli jsme domů. Dopadlo to dobře, lae přes to to byla nejhorší procházka, jakou jsme kdy zažili.
PROCHÁZKA DO MĚSTA-21.2.07
Dneska jsem se Ejmi rozhodla vzít do města. Dlouho slibuju babičce, že se za ní zastavím, ale neměla jsem čas. Pro zabijeme 2 mouchy 1 ranou a Ejmi si zvykne na město. Šly jsme rači po louce než po naší oblíbené cestě, protože na ní bylo ještě bahno a já jsem nechtěla, aby šla Ejmi do města jako prasátko. Když jsme došli do Dobrušky (cca 2 km.) rozhodla jsem se, že se ještě zastavíme u kamarádky Báry v paneláku. Výtahem jsme už s Ejmi jednou jely, ale přes to se jí do něj moc nechtělo. Nakonec jsem ji tam ale dostala. Při jízdě se přikrčila k podlaze a z výtahu vyletěla jako střela. Bára byla doma a šla s námi přes město. Na náměstí byla Ejmi docela hodná, přes to, že tam bylo opravdu hodně lidí. Zkusila jsem ji uvázat u krámu, před kterým jsme čekaly na Báru, a zacházela jsem za roh. Pozorovala jsem, jak se bude Ejmi chovat. Docela jí to šlo. Skoro každý člověk, kdo šel okolo říkal, že je Ejmi moc hezká. Pak jsem už šly cestou k babičce. Nevadilo jí, že Ejmi půjde domů. Jediný problém byl trochu s jejich psem. Pudl Danča je už stará a nechápe Ejminčin zájem o hru. Proto si ji babička vzala raději na klín. Ejmi byla opravdu hodná, což jsem nečekala, protože doma byla jen jednou na chalupě. Jako každá zvědavá ženská prošla místnosti a pak se uložila v obýváku a hrála si s hračkami. Cestou domů jsme se ještě zastavily na hřišti a Ejmi aportovala klacky. Procházka se krásně vydařila.
JEHŇÁTKA-22.2.07
Narodila se nám dvě malá jehňátka. Obě to jsou ovečky. Čekáme ještě další, protože i další dvě ovce jsou březí. Ejmi má ovečky ráda, takže už se těším, až s nimi bude běhat!
TO BUDE V LÉTĚ NA PASTVĚ VESELO!!!
JARO
Zima nás opustila a už se asi opravdu nevrátí. Celý týden bylo kolem 10 stupňů, takže Ejmi zase pouštím do vody. Ptáci začínají pívat. Je ale blbý, že pořád prší a je bahno.
Tak tenhle týden je tak nádherně. Každý den okolo 15 stupňů. S Ejmi chodíme už do potoka a na dlouhé procházky.
Jediná blbá věc je ta, že jelokož nebyla pořádná zima, nevymrzli ani klíšťata ani komáři. Ejmi už si letos přinesla 3 kl., takže jsem koupila obojek. Jmenuje se Kiltix, koupila jsem ho u veterináře na jeho doporučení za 400 Kč.
Přišlo jaro a na Ejmi přišla puberta. Potvůrka nás začíná pěkně zlobit. Začala neposlouchat na procházkách, a proto jsem požádala Katku, majitelku naší internetové kamarádky Zanny, o pár rad. Poradila mi, jak naučit Ejmi aby si mě víc hlídala na procházkách. Vyzkoušela jsem její rady a ono to opravdu funguje. Ejmi je teď o moc poslušnější, krásně přiběhne na přivolání a na procházkách si mě hlídá. A to jenom proto, že mi Kačka poradila, ať se jí na procházkách schovávám a náhle měním směr, aniž bych na to Ejmi upozornila. Ze začátku trvalo Ejmi dlouho, než si všimla, že jdu jinam a jsem od ní už třeba 100m, ale když si všimla, pelášila za mnou jako o závod. Trénujeme na louce, abych na ni dobře viděla. Teď už se to ale zlepšilo a Ejmi si všimne téměř okamžitě! Dokonce se občas sama od sebe otočí a vrátí se ke mě. Pořád se ohlíží a když se schovám třeba za kupu dřeva, tak se nejdřív rozhlídne a pak se rychle vrátí po stopě a hledá mě!
Za všechny rady Katce moc děkuju!!!
22.3.07
Dneska jsme byly s Ejmi na procházce na Trojici (kopec). Cestou jsme trénovaly a Ejmi moc pěkně poslouchala. Celá procházka byla krásná, až na ten závěr. Cestou na Trojici musíme přejít most přes potok. Když jsme se ale vracely, naštěstí jsem si včas všimla, že na mostě běhá Ben. Je to vlčák, který je pořád zavřený na zahradě nebo ve voliéře a jeho rodina ho nebere na procházky. Už pokousal několik psů, a proto se ho docela bojím. Nejdřív jsem si myslela, že kolem ně prostě projdeme a že když si ho nebudeme všímat bude to v pohodě, když je Ejmi fenka. Jenomže pak jsem si uvědomila, že Ejmi by se na něj vrhala a chtěla si s ním hrát. A tak jsme se raději schovaly k potoku, který je níž než cesta a šly jsme směrem po proudu. Chtěla jsem vědět, jestli někde není místo, kde by se dal potok přelézt. Je ale jaro, takže vody je hodně. Pak jsem si všimla, že Ben přeběhle most a běží jakoby na Trojici. Tak jsem si řekla, že to rychle proběhneme přes most, než se vrátí. Pak se ale Ben zase otočil a běžel zpátky. Kdyby nás někdo pozoroval, nevím, co by si o nás myslel. Běhaly jsme pořád tam a zpátky podél potoka a krčily se mezi stromy. :) A jelikož přes potok vede jen jeden most, došly jsme podél potoka tam, kde je na druhé straně cesta k nám, sundala jsem boty a ponožky a potok jsme přelezly. Pak jsem se zase obula a šly jsme domů.
NO PROSTĚ PROCHÁZKA S DOBRODRUŽSTVÍM!!!
23.3.07
Dneska jsme byly zase na Trojici. Tentokrát jsme nepotkaly Bena, ale zajíce. Vyběhl z pole a Ejmi samozřejmě za ním. Snažila jsem se ji odvolat, ale Ejmi neposlechla. Pak jsem si najednou všimla, že na poli stojí další pes. Lekla jsem se, aby Ejmi něco neudělal, ale se místo toho rozběhl za zajícem také a vytvořil s Ejmi smečku. Zajíc kvičel a já a panička toho druhého psa jsme křičely, ale psi pořád běhali jak pominutí. Naštěstí pořád dokola, takže jsme je měly na očích. Pak zajíce zahnali do lesíka na kopci a když jsme tam doběhly, zajíc ležel, Ejmi nad ním ho očuchávala a druhý pes se na ně díval. Připnuly jsme je na vodítko a oba dostali vynadáno. Zajíce hrozně uhnali, ale pak se zvedl a odběhl. Pak už jsem Ejmi z vodítka nepustila
24.-25.3.07 EJMI SLAVÍ 1 ROK
Tak tenhle víkend jsme věnovali Ejmi. V pondělí 26. má narozeniny. My jsme je ale oslavili už o víkendu.
V sobotu jsme s mamkou udělaly dort.
RECEPT
suroviny: Maso ( nejlépe mleté maso pro psy), rýže, zelenina, bílý jogurt (kyselý), piškoty a další dobroty na ozdobení
množství nemůžu napsat, záleží na hmotnosti a velikosti psa
postup: Dáme vařit maso. Pokud máme maso v celku, nejdříve uvaříme a pak nameleme. Dále dáme vařit rýži. Když je skoro hotová, přidáme mraženou zeleninu. Rýži je lepší nechat trochu rozvařit, aby potom držela tvar. Poměr masa a rýže je nejlepší 1:1. Pokud není maso mleté, ale nakrájené, je lepší přidat víc rýže. Pak smícháme rýži a zeleninu s masem. Směs pak dáme do dortové formy nebo mističky a pořádně umačkáme. V misce to necháme vychladnout. Po vychladnutí vyklopíme misku na talíř. Jelikož jsme nechali rýži rozvařit, měl by teď dort vydržet ve tvaru misky nebo formy. A teď už zbývá jen dort ozdobit. Já jsem použila kyselý jogurt jako polevu a piškoty, granule a tyčinku z buvolí kůže na ozdobení. Granule jsem zvolila jiné, než má Ejmi normálně, aby to pro ni nebylo tak obyčejné. Místo tyčinky jsem na focení zapíchla do dortu svíčku.
Dort jsem ozdobila až v neděli, aby se nerozmočily piškoty.
A pak už jsme měli oslavu. Všichni jsme Ejmince popřáli a předali dárky. Dostala balónek, pískací hračku, uzené sušené ouško, kostičku, piškoty a kartáč. Všechny dárky si sama rozbalila. Pak dostala půlku dortu. Ten zblajzla za pár vteřin a chtěla přidat. My jsme jí ale druhou půlku nechali na druhý den. Oslava se povedla a Ejmi byla nacpaná jako koule.
FOTO
25.3.07
Dneska, den po oslavě, jsme s Ejmi vyrazily na projížďku na kole. Zamířily jsme k rybníku Drňáku, který je od nás asi
No a tak Ejmi poprvé plavala sama od sebe.
